Když do Mexika přijde podzim, ulice měst a vesniček jako by nasákly máslovo-pomerančovou vůní čerstvého pečiva. Sychravé dny se v kavárnách i podél stánků promění u kávy či horké čokolády a pekárenských dobrot v dokonalé okamžiky klidu a rozjímání. Do popředí výloh se dostanou kulaté bochánky s křížem protínající kruh jako dvě kosti přeložené přes sebe – pan de muerto, chléb mrtvých.
Není to jen tak ledajaké pečivo. Pan de muerto se na území dnešního Mexika vyskytuje už od dob, kdy mu vládli Aztékové, Mayové a další původní civilizace. To právě jejich specifický vztah ke smrti zapříčinil, že dnes celý svět závidí Mexičanům jejich velkolepé oslavy Svátku zesnulých, Día de Muertos.
Jak už pravděpodobně víte, nesou se ve slavnostním a hýřivém duchu. Nejsou o truchlení a smutnění, jako je tomu v Evropě, ale o oslavě života. O naději na setkání se svými milovanými, kteří mají v těchto dnech jedinečnou příležitost vrátit se na okamžik do země živých. I proto se vše vztahuje k setkávání se s dušemi zesnulých. A ty je potřeba zpátky na druhý břeh přilákat a náležitě je pohostit.
Ostatně nebylo by to Mexiko, celosvětově proslulé svou pestrou a výtečnou kuchyní, kdyby se to obešlo bez jídla. V domácnostech i na ulicích se na počest mrtvých stavějí tzv. ofrendas. Slovo samo o sobě značí v tomto případě dary, respektive obětní dary. Jsou to oltáře nesoucí tradiční nezbytnosti jako vodu, sůl, kopál či květiny „zesnulých“ cempasúchil – jež podle legendy osvětlují cestu do světa živých – a doplněné také fotografií nebožtíka a tím, co měl za svého života rád.
Nedílnou součástí oltářů bývá i pan de muerto, nadýchaný bochánek ze sladko-citrusového těsta, obvykle pocukrovaný a někdy posypaný skořicí. V různých částech Mexika natrefíte na různé jeho podoby. Jak už to tak s mexickými pokrmy bývá, kreativitě se nakonec meze nekladou. Takže objevíte pan de muerto s náplní uprostřed, pan de muerto různých barev a někde dokonce i zmrzlinu s příchutí tohoto pečiva.
Oběti původním bohům
Asi už tedy tušíte, že nejde jen o doplněk oltářů, ale že se jedná o oblíbenou součást jídelníčků ve dnech kolem dušiček. Pekárny obvykle zásobují své pobočky touto dobrotou už týdny dopředu, a tak někdy při procházení kolem máte pocit, že Mexiko nasáklo příjemnou vůní pan de muerto.
Přitom – což také bývá pro většinu současných tradic v Mexiku typické – jeho původ zase tak líbezný není. Pro někoho může být dokonce až morbidní.
Posmrtný život sehrával pro původní obyvatele Mexika velkou roli už zaživa. A obětiny v tom všem měly své důležité místo. Lidé se jejich pomocí snažili naklonit si hrozivé bohy. Mimo jiné i při přechodu zesnulého do posmrtného života. Aztékové jako součást rituálních lidských obětí vyráběli chléb ve tvaru lidských postav nebo božstev. Podle některých zdrojů se do nich v předkolumbovské době přimíchávala dokonce krev.
Někteří historici praví, že prapůvodem dnešního pan de muerto byl chléb, podobný spíše placce, na bázi amarantu a kukuřice. Říkalo se mu papalotlaxcalli, neboli v původním jazyce náhuatl „motýlí chléb“. Tvar či otisk motýla mělo nést i pečivo, kterým se obdarovávala bohyně Cihuapipiltin, patronka prvorodiček zemřelých při porodu. Věřilo se, že po smrti poletovaly po okolí a způsobovaly nemoci mezi dětmi. Tento dar je měl utišit.
Každopádně když potom v 16. století přijeli španělští conquistadoři a začali zemi měnit k obrazu svému, tahle pro ně pohanská tradice se musela převléci do „civilizované“ podoby. Krev údajně nahradil červený cukr a chléb se začal vyrábět z pšenice, již Španělé přivezli do Ameriky, společně s pekárenskou tradicí. A tak se z rituální obětiny stala postupem času sladká buchta, která má na jídelníčku své místo právě v období kolem Svátku zesnulých.
Dnes tvoří hlavní ingredience při výrobě pan de muerto pšeničná mouka, mléko, sůl, droždí, máslo, trocha anýzu, esence z pomerančového květu a pomerančová šťáva nebo kůra. Nejčastěji se tedy vyrábí v kulatém tvaru, jenž má symbolizovat nekonečný cyklus života a smrti. Na vrch se obvykle přikládají kolmo na sebe dva proužky těsta, které připomínají kosti přeložené přes sebe. Někdy se také z krystalek cukru tvarují malé objekty připomínající slzy.
K tomu se v některých regionech chléb posypává sezamovými semínky, jinde se tvaruje do podoby lidského těla, někde se sype cukrem nebo plní čokoládou, jinde zase sýrovým krémem. Autoři tak často všelijak experimentují a pekařské výlohy někdy připomínají spíše výstavu kulinářského umění.
Ať už má ale pan de muerto jakoukoli podobu, ať už jím ozdobíte oltář svým zesnulým, anebo si ho jen dopřejte jako sladkou tečku ke kávě, vždy svým způsobem bude symbolizovat poctu našim milovaným, kteří už tu s námi nejsou.
Pan de muerto v Česku?
I v Česku můžete zažít mexické dušičky se vším, co k nim patří. Las Adelitas každoročně ve spolupráci s Náprstkovým muzeem pořádá Día de Muertos v Česku!
Nejinak tomu bude i letos, v roce 2024, konkrétně v sobotu a neděli 2. a 3. listopadu. Chybět nebudou zmíněné mexické ofrendas, hudebníci mariachis, workshopy, malování tradičních catrin na tvář a pochopitelně neodolatelná mexická kuchyně.
Neváhejte a dorazte letos o dušičkách do Náprstkova muzea a zažijte v Praze nefalšované mexické Día de Muertos.
Pro více informací o akci navštivte web Díademuertos.cz, Facebook nebo Instagram.
