Michelada – mexický pivní koktejl, kterému byste měli dát šanci

Míchat pivo s čímkoli, to naše česká duše nerada vidí. Proto když jsem se v Mexiku poprvé setkal s micheladou, byl jsem ostražitý. Ošíval jsem se, jakmile přede mnou přistálo pivo nalité na led a prapodivnou směs exotických ingrediencí. „Que barbaridad!” hlesl jsem raději jen pro sebe. Ale při další příležitosti jsem odhodil předsudky a najednou to všechno začalo dávat dokonalý smysl. 

Limetka a chilli tvoří součást mexického koloritu stejně jako v Česku chmel nebo bochník chleba. Nesmějí chybět nikde, natož v jídle a pití. Nakonec není nic překvapivého na tom, že z tohohle tandemu vzešel jeden z nejpopulárnějších tamních nápojů dneška – michelada. Nebo jak říkají někteří gastro fajnšmekři, „pivní bloody mary”. 

Napřed vám dá herdu do jazyka, pak uzemní pálivostí

Kde se poprvé vzala a proč, si povíme níže. Ale abyste měli představu, jedná se o kyselo-pálivý nápoj vzniklý smícháním piva s limetou, chilli práškem a nejčastěji worcesterskou omáčkou či maggi a tomatovou šťávou. Tak jako zmíněná bloody mary. To celé se podává ledově vychlazené, a jak už to tak v Mexiku bývá, bláznivým úpravám se meze nekladou. 

Po letech se vlastně divím, že jsem nad tím vším při našem prvním seznámení kroutil hlavou. Jenže tehdy jsem tohle všechno ještě zažité neměl. Mluvila ze mě vycepovaná morálka českého pivaře amatéra, která velí, že pivo se nemíchá. Rozhodně se nelije na led. A už vůbec se s ním nedělá nic jiného, než že se úhledně načepuje a pak se nezřízeně pošle do útrob. 

Když jsem dostal poprvé ochutnat micheladu, nedá se říct, že bych si ji vychutnal. Spíš jsem ji tak nějak přijal a – v lepším případě – respektoval. Bylo zvláštní mít ve sklenici ležák plzeňského typu, který vám však v téhle podobě napřed uštědří herdu do chuťových pohárků svým kyselým nástupem, aby vás následně uzemnil ostře pálivou chutí. „Proč takhle upravovat mok, který je sám o sobě dokonalý?" zapochyboval jsem. Ale něco zvláštního na téhle variaci přece jenom bylo. Něco, co mi nedovolilo ji jen tak ignorovat. 

Michelada mě pak pronásledovala na každém kroku. Postupně jsem zjišťoval, že nejde jen o její chuť a schopnost příjemně osvěžit. Objevoval jsem události, při kterých se zkrátka hodilo pít micheladu. Třeba o nedělním brunchi, kdy do příjemna opíjela a její chuť, co mířila přímo na komoru, fungovala jako beranidlo proti kocovině z předešlé noci. Nebo při nekonečném korzování mezi stánky rozlehlých tržnic, což má více společného s divadlem než nakupováním. Tehdy z ní byl ideální long drink, který jste usrkávali z litrových kelímků, aniž by zteplala. A co teprve, když jste leželi na pláži a zatoužili se osvěžit něčím jiným než těžkým a monotónním pivem? Neexistuje lepší lék než michelada!

Hravá a svobodná jako duše Mexičana

Pořád častěji se stávalo, že jsem se přistihl, jak držím kelímek, z jehož okraje mi na hřbet ruky kapala hustá červená hmota zvaná chamoy, jedna z mnoha přísad v micheladě. A já se při tom ošíval pořád míň. Až jsem se naučil rozpoznávat jednotlivé druhy michelady podle přísad. 

V Česku je můžete ochutnat v Las Adelitas. Na menu nechybí jak chelada, tedy pivo ochucené o sůl a chilli, podávané na ledu, tak michelada, kterou připravují z rajčatového džusu, limety, celeru, worcesteru, tradiční mexické salsy Valentina, tabasca a samozřejmě nechybí pepř, sůl, chilli a led. Záruka dokonalého osvěžení v letních parnech, ale i skvělého doplňku k tacos a dalším tradičním mexickým pokrmům. 

Až se ocitnete v Mexiku, už vás nic nepřekvapí. I když, možná ano. Zejména v hlavním městě nebo přímořských resortech můžete objevit další druhy podobných pivních limonád. Tak například gumichelada obsahuje gumové medvídky. Licuachela dokonce i další sladkosti, které pestře hrají servírované v imitaci nádrže od mixéru. Můžete narazit i na micheladu, ve které se koupou krevety, nebo na micheladu podávanou v nejšílenějších nádobách. Možnostem se, zdá se, meze nekladou. Najdete i podniky věnované výhradně michaladám, stejně tak jako každá domácnost bude mít svůj léty prověřený recept.

Michelada je hravá, jako je hravé celé Mexiko. Svobodná, jako je svobodná duše prostého Mexičana. Je utišující a zároveň nabuzující, jako všechno v Mexiku. Dodává životu šťávu, tak jako pivu, které si tak nějak zabrala pro bláznivé experimenty. Rozhodně není nudná a přízemní. Ozvláštní všední odpoledne jako ozvláštnila pivní stereotyp.

A tak se stalo, že už si bez uzardění objednávám jednu „miche”. Něco, co jsem si dřív před svými krajany nedovolil ani vyslovit. Je třeba uznat, že jí právem patří její místo pod sluncem a byla by škoda ji ignorovat. Není to nápoj pro každodenní pití nebo české páteční seance u tří pětipiv. Ale spolehlivě zpestří pivní menu každého, kdo se nebojí trochu otevřít novým gastro zážitkům. 

A jak že vůbec přišla na svět? Jednoznačná odpověď na tuhle otázku neexistuje. Nejčastěji ale kolují dvě historky. Jedna tvrdí, že za vznikem michelady stál muž jménem Michel Ésper, který se se svými přáteli scházel na tenisu ve sportovním klubu ve městě Ciudad de San Luis Potosí. Znuděn běžným pivem si jej začal objednávat nejen extra vychlazené, ale rovnou na ledu a s limetou a chilli. Nakonec se tenhle jeho vynález uchytil a vžil se pro něj název michelada – spojením slov Michel a limonáda (lemonada).

Druhá verze je prostější a odkazuje k mexickému slangovému slovu pro pivo (chela) a něco zmrzlého (helado). Na jejich základě podle této verze vzniklo spojení michelada, tedy „moje zmrzlé pivo”. 

Podle mě je michelada nápojem okamžiku. Pijete ji, když potřebujete zahnat kocovinu, když si chcete vychutnat parný den, když toužíte po klidném, ale osobitém long drinku. A tak je vlastně jedno, po kom nebo po čem je pojmenovaná. Důležité je, že vám dovede okořenit život. 

Autor: Václav Lang