Mexické Velikonoce

Velikonoce mají v Mexiku své pevné místo. A jak už to u Mexičanů bývá — když přijde na připomínku největšího křesťanského svátku, nejde to jen tak v tichosti. Ulice měst se mění v jeviště, setkávání rodin v hostiny a dodržují se některé zvyky, nad kterými našinci zůstává rozum stát. Jisté je však jedno: Velikonoce v Mexiku jsou stejně barevné a velkolepé jako celá tato země. O co se tedy přesně jedná?

Semana Santa, neboli Svatý týden, patří v Mexiku k nejoblíbenějším obdobím roku. Už jen proto, že školáci mají rovnou dva týdny volna. A jak to tak bývá, spousta rodin balí kufry a vyráží — nejčastěji k moři, ale klidně i jen na venkov.

Ale i pro ty, kdo zůstávají doma, je to čas setkávání, společných jídel a oslav života. Protože o tom Velikonoce vlastně jsou — připomenout si zrození a oslavit to, že jsme tady.

Velikonoční tradice startují už týden před Velikonočním pondělím. Neděle, kterou Mexičané nazývají Domingo de Ramos, připomíná příchod Ježíše do Jeruzaléma — a od toho dne se země ladí do velikonočního rytmu.

Sedm zastavení

Na Zelený čtvrtek se věřící pouští do putování mezi sedmi kostely. Každé zastavení symbolizuje jednu etapu Ježíšovy cesty — od zatčení až po ukřižování. Tento zvyk podstupují zejména ti nejvíce oddaní křesťané. Odměnou jim však je vzácný prostor k rozjímání, a to navíc pod dohledem nádherných mexických kostelů. Tohle rozhodně není promarněný čas.

Největší ruch ovšem přichází na Velký pátek — den, kdy byl podle křesťanské víry Ježíš ukřižován. V mexických městech se pořádají masová procesí, která tuhle událost připomínají. Největší událost se ale odehrává v Iztapalapě, čtvrti na jihovýchodě Mexico City.

Ukřižování v Iztapalapě

Los Pasos de Cristo v Iztapalapě je největší velikonoční představení v zemi — a koná se už téměř dvě století. Ráno se tam sjíždí davy lidí, přes milion návštěvníků, a desítky herců pro ně ztvárňují scény z Ježíšova odsouzení. Někteří přijíždějí na koni, jiní nesou kříž. Celé procesí pak stoupá na kopec nad čtvrtí, kde Krista symbolicky ukřižují.

Pochody ticha

Kdo má chuť na o něco klidnější připomínku, ten se večer z pátku na Bílou sobotu může připojit k pochodu ticha. V mnoha městech vyráží obyvatelé do ulic, bez slov, jen se svíčkami v rukou. Z dálky tak bývá vidět vlnící se proud světel, který kromě Kristova osudu připomíná i tichou chvilku pro vlastní myšlenky.

Ten nejznámější tichý pochod se koná ve městě San Luis Potosí. Místní verze je považovaná za druhou nejvýznamnější na světě, hned po slavné La Madruga ve španělské Seville.

Okovaní mučedníci v Atlixcu

O něco méně známá, ovšem o to intenzivnější je tradice z Atlixca, městečka jihovýchodně od Ciudad de México. Tam se každoročně na Velký pátek desítky dobrovolníků vydají na sebezpytující náročný pochod městem. 

Tito lidé obvykle touží smýt ze sebe hříchy nebo prokázat bohu svou silnou náklonnost. A tak se toho dne nechají obtěžkat mnohakilovými řetězy, do svalů si zapíchnout ostnaté kusy kaktusů a v pravé poledne vykročí bosí na zhruba tříkilometrovou cestu po rozžhavených dlažebních kostkách města. 

Pálení Jidáše

To v nedaleké Pueble se zase pálí Jidáš. Jedná se o symbolický akt, při kterém se na náměstí spálí figurína Jidáše, zrádce Ježíše Krista. 

Velikonoční vajíčka

Ne, v Mexiku se nechodí na pomlázku. Ale malovaná vajíčka tam přece jenom hrají svou roli. A to na Velikonoční neděli, kdy se věří, že Kristus vstal z mrtvých. 

V tento den se na jeho počest scházejí rodiny, společně se hoduje, vypráví a raduje. Oblíbenou zábavou pak jsou tzv. cascarones. Jedná se o různě ozdobená vajíčka, naplněná barevnými konfetami a místy i drobnými sladkostmi. Součástí tradice je, že si členové rodiny nebo přátelé následně vzájemně rozbíjejí vajíčka o hlavu, což má dotyčnému přinést boží požehnání a štěstí. 

Velikonoční hostina po mexicku

A co by to bylo za oslavy bez jídla. Každý kout Mexika má své zvyky, ale tahle jídla patří k těm nejoblíbenějším:

• Capirotada — sladký chlebový nákyp z opečeného chleba, rozinek, ořechů, skořice a třtinového cukru piloncillo. Každá surovina má svůj symbol: chléb jako Kristovo tělo, sirup jako jeho krev.

• Bacalao a la Vizcaína — dušená slaná treska na rajčatech, cibuli, olivách a bramborách. Baskický recept, který se pevně zabydlel na mexických stolech.

• Romeritos — listy rozmarýnu vařené s bramborami v čokoládovo-chilli omáčce mole.

• Tortas de Camarón — krevetové placičky, smažené a servírované s kaktusovou zeleninou nebo rajčatovou omáčkou.

• Empanadas de Vigilia — plněné taštičky bez masa, většinou s tuňákem, sýrem nebo fazolemi.

• Sopa de habas — sytá polévka z bobů s rajčaty, česnekem a koriandrem, někdy i s nopály nebo chipotle. Levná, jednoduchá, ideální na postní období.