Zelená coby symbol naděje, bílá jednoty a červená reprezentující krev národních hrdinů. K tomu orel balancující na kaktusu a požírající hada, jak praví báje o založení hlavního města. Taková je vlajka Mexika, která byla v roce 2008 vyhlášena nejkrásnější vlajkou světa a která slaví koncem února své výročí.
Vlajka je pro Mexičany víc než jen prapor s trikolórou. Přistupuje se k ní až s posvátnou úctou. Například na hlavním náměstí Mexico City Zócalo vztyčují každé ráno vlajku obřích rozměrů – a to za asistence desítek vojáků. Ti často horko těžko zápolí se silným větrem, jelikož jedno z pravidel praví: vlajka se nesmí dotknout země!
Vztyčování vlajky na hlavním náměstí v Mexico City
Ve školách se jí každý den před vyučováním slavnostně salutuje za zpěvu hymny, a dokonce existuje předpis o výměně vlajky, který detailně říká, jak postupovat, když je ta stávající už opotřebovaná – musí se slavnostně spálit a přijmout vlajka nová.
Mexická vlajka vlající v Piedras Negras ve státě Coahuila v roce 2011 překonala Guinessův rekord v kategorii nejvyšší vlajkový stožár v Americe, a to s výškou stožáru 120 metrů. O tři roky dříve byla v průzkumu jednoho španělského portálu zvolena nejkrásnější vlajkou světa. Zlí jazykové sice namítají, že je kopií vlajky italské, pravdou však je, že ta mexická byla navržena dříve.
Historie mexické vlajky
24. únor byl vyhlášen Dnem mexické vlajky v roce 1934. Svou vlajku ale Mexiko mělo už o sto let dříve. Vojevůdce z války za nezávislost a následně císař Agustín de Iturbide vytvořil v roce 1821 spolu s generálem Vicente Guerrerem proklamaci o nezávislosti, tzv. Plan de Iguala. V tzv. systému tří záruk (náboženství, nezávislost a jednota) se ustanovuje, že se Mexiko stává konstituční monarchií nezávislou na Španělsku, opírající se o římské katolictví, ve které si národnostní skupiny jsou rovny.
V této proklamaci se také definuje mexická vlajka s původním významem barev: bílá představovala katolické náboženství, zelená nezávislost Mexika na Španělsku a červená rovnost a jednotu Mexičanů. Tehdy ještě byly poskládané v diagonálách. Postupně přibyl ještě státní znak v podobě orla sedícího na kaktusu a požírajícího hada. Legenda o založení hlavního města Tenochtitlánu (dnešní Mexico City) totiž praví, že mělo být vystavěno tam, kde se původním obyvatelům zjeví právě tahle scéna.
Mexičané jsou na svou vlajku po právu hrdí
S příchodem Beníto Juaréze do čela země se v polovině 19. století v důsledku odluky státu od církve změnil oficiální význam barev vlajky: zelená nově symbolizovala naději, bílá jednotu a červená krev národních hrdinů.
Až dodnes nese mexická vlajka tuto podobu. Navíc 24. února 1984 potvrdil její význam nový zákon o státním znaku, vlajce a hymně. Ten doslova definuje, že se státní vlajka skládá z tří svislých pruhů o stejných rozměrech, jejichž barvy jsou seřazeny od žerdi v pořadí zelená, bílá a červená. V bílém pruhu a uprostřed je umístěn státní znak o průměru tří čtvrtin šířky tohoto pruhu.
Jak se oslavuje Den vlajky?
24. únor není dnem pracovního volna, státním svátkem však ano. Kde je to možné, vztyčují se vlajky. Mexický zákon navíc jasně říká, že v televizi a rozhlasu musí běžet pořady šířící historii a význam vlajky. V budovách úřadů se povinně musí ten den vzdávat vlajce čest. Svou vlajku pak na dálku vzývají i Mexičané z různých koutů světa.
Mexická vlajka v prezidentském paláci v Mexico City
Nejen v Den vlajky se však Mexičané hrdě hlásí ke svému státnímu symbolu. A ten se dokonce mnohdy projeví i v dalším nepsaném symbolu Mexika – tamní kuchyni. Barvy trikolóry v ní totiž často najdeme.
Tak například zelená jsou avokáda nebo oblíbená salsa verde. Červená je neméně populární salsa roja nebo chilli papričky. A bílý je sýr či smetana, které se obvykle přidávají navrch pokrmů.
Existují však i jídla, jež jsou záměrně připravovaná v této barevné kombinaci, některá z nich za účelem oslavy státních svátků. Nejznámější v rámci této tradice je chile en nogada, což je plněný zelený paprikový lusk zalitý bílou krémovou salsou a ozdobený zrny granátového jablka. Je nedílnou součástí oslav Dne nezávislosti 16. září. Do barvy trikolóry je možné „obléci“ i třeba flautas se sýrem a zalité červenou a zelenou salsou. Podobně lze vyzdobit i enchiladas, sopes či chalupas.
To vše najdete i v našem jídelním lístku v Las Adelitas.
