Rosca de reyes: Tříkrálová pochoutka v sobě ukrývá tajemnou symboliku a figurku Jezulátka
Tak jako se v Česku na Tři krále žádná futra neobejdou bez nápisu K+M+B, tak v Mexiku nesmí v jediné domácnosti chybět rosca de reyes. Sladké pečivo oválného tvaru a ozdobené krystalizovaným ovocem symbolizuje zjevení Ježíše Krista, a dokonce ukrývá zajímavé tajemství.
Rosca de reyes by se mohla do českého prostředí připodobnit ke koláči, protože pod pojmem “pan” (chléb/pečivo) si našinec představí především bochník chleba či housky. Což by bylo v tomhle případě velmi vzdálené. Taky by se dalo říct, že rosca de reyes, což se volně přeloží nejlépe asi jako tříkrálový závin, je příbuzná naší vánočce, poněvadž slovo “rosca” znamená česky “vlákno” či “nit”.
Řekněme tedy, že se jedná o pečený útvar ze sladkého těsta, chuťově podobného právě vánočce, či snad ještě víc velikonočnímu beránku. Má oválný či kruhový tvar, což není náhodou. Kořeny rosca de reyes totiž sahají až do počátků křesťanství, a právě tvar bez začátku a konce má symbolizovat nekonečnou neboli věčnou boží lásku. 
Navrchu ji zdobí krystalizované ovoce. Ale ještě zajímavější je, co se skrývá uvnitř. Tam totiž bývá ukryta jedna či více keramických nebo plastových figurek malého Ježíška. A mexická tradice je neúprosná: Kdo ji objeví ve svém kousku pečiva, ten musí na Hromnice (2. února) uspořádat pro ostatní hostinu, na které bude podávat vlastnoručně připravené tamales. Tedy jedno z nejtypičtějších, i když v moderní gastronomii trochu opomíjených mexických pouličních jídel.
Traduje se, že někdy dotyční raději figurku spolknou, než aby museli tento zvyk dodržet. Některé tradice jsou přitom ještě přísnější: Ten, kdo nalezne ve svém kousku Jezulátko, se stává jeho “kmotrem”, a musí jej obléci a na Hromnice jej nechat v kostele požehnat.
Původ a symbolika rosca de reyes
Tohle všechno má svou symboliku. Figurka novorozeněte ukrytá v těstu odkazuje na první dny po narození Ježíše Krista, kdy král Herodes nechal povraždit všechny děti v okolí Betléma, a tak boží novorozeně jeho rodiče ukrývali. A našli jej právě až Tři králové Kašpar, Melichar a Baltazar. Krystalizované ovoce obvykle ve zlaté, červené a zelené barvě tak značí drahé kameny na korunách těchto tří mudrců.
Podle dostupných zdrojů vznikla tato tradice ve 14. století ve Francii, kde bylo její součástí i to, že se první kousek pečiva dával chuďasům, další těm, kteří měli narukovat do války, a pak teprve ostatním. Ve Španělsku se zase údajně zavazovaly oči tomu, kdo jednotlivé dílky rozdával. Tamní rosca ukrývala místo malého jezulátka mince či fazole nebo boby, a kdo je ve svém krajíci nalezl, stal se „králem“ tříkrálových oslav. Ze Španělska se pak tradice během conquisty v následujících letech přenesla do Mexika, kde ještě víc zakořenila v době španělské občanské války ve 30. letech minulého století, kdy mnozí Španělé přesídlili za oceán.
Tradice s podobným obsahem se ovšem objevovaly už ve starém Římě. Tzv. roscón se měl objevovat už při tamních oslavách, tzv. saturnáliích, kdy se na počest boha Saturna rozdávaly prostým lidem a otrokům kulaté buchty s fíky, a kdo našel ve svém dílu sušený plod, stal se na den “králem” saturnálie.
Tři králové nosívali v Mexiku dárky
Ačkoli je rosca de reyes tradičním pokrmem na Tři krále, v pekárnách a obchodech se v Mexiku objevuje už od začátku prosince. A bývá o ni takový zájem, že některé pekárny omezují výrobu svých dalších artiklů, aby uspokojily poptávku po tomto koláči. Lidé ho často zapíjejí horkou čokoládou nebo kávou s mlékem. Rozkrojení “nekonečného” koláče pak symbolicky představuje ukončení jednoho cyklu a počátek nového. A jaké další tříkrálové tradice se v Mexiku dodržují? Obzvlášť v dřívějších dobách se dodržoval zvyk, kdy děti den před 6. lednem psaly na kartičky, jaké si přejí dárky. V předvečer Tří králů nechaly u okna či pod stromečkem boty s kouskem slámy jako potravu pro zvířata a druhý den se místo ní objevily hračky. Ty už ale v dnešní době nosí hlavně Papá Noel nebo Santa Claus.
